Drobečková navigace

Aktuality > Historie obce > Historie rodu Bořanovských

O rodu „Bořanovských“ z Bytíšky

       Poprvé se rod pánů z Bytíšky připomíná roku 1451 v Praze. Je to zmínka o Dorotě,  vdově  po Petrovi, a  také asi o jejich synech, Petrovi  a  Zikmundovi,  vlastnících dům zvaný „U tváří“. Zikmund je dále o rok později zmíněn jako vlastník domu „U oslů“ v Melantrichově ulici, který vyženil s Martou, vdovou po měštanovi a konšelovi Antonišovi. Při ustavení nové staroměstské rady roku 1458 byl uveden mezi konšely na šestém místě s oběma tak mimořádnými predikáty jako "Zikmund z Bytéšky a od oslov". Jmění manželů Zikmund z Bytéšky a Marty Antonišovy: dům „U oslů“, druhý dům „U pěti korun“ též v Melantrichově ulici, třetí dům na Můstku, dvě velké vinice, poplužní dvůr Košíře a pohledávka za odprodaný statek a ves Hovorčovice (230 kop českých, které mu dlužil Oldřich Chmelický jako nedoplatek vzniklý při koupi). Celý tento majetek odkázal manželce Martě a ta jej již jako vdova ve své závěti roku 1463 celý převedla na ženatého, asi syna Zikmundova, Václava. Tyto tři generace pražských měštaňů z Bytíšky neužívali dosud příjmení Bořanovský a psali svá jména důsledně "z Bytýšky", "de Byteska" a podobně.    *** (jihomoravská obec Veverská Bítýška, od října 2008 opět městys, leží na soutoku řeky Svratky a  Bílého potoka asi 25 kilometrů severozápadně od města Brna)

    Prvním Bořanovským z Bytíšky byl  Vavřinec. Historik August Sedláček  jej uvedl  do souvislosti s  Bytíškem připomínaným roku 1451 v Praze a zjistil jeho vztah ke vsi Bořanovice. Uvádí, že Bořanovice, které před husitskými válkami patřily klášteru benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě, byly asi sekularizací (vyvlastnění nebo převedení církevních objektů a majetku k účelům necírkevním, světským) přetvořeny na samostatný statek, který patřil od 16. století původem moravské rodině, která se odtud psávala Bořanovskými z Bytíšky. Zmíněný Vavřinec Bořanovský z Bytíšky je od roku 1513 také spoluvlastník sousední vsi Pakoměřice (zápis v Deskách zemských větších 250, f.E11). Od staroměstského měšťana Jakuba Mezírky koupil část pakoměřické tvrze - totiž věž s parkánem a dále silnici a štěpnici. Do roku 1541 si také pronajímá sousední ves Sedlec. Roku 1543 podíl na věži s parkánem a polovině podacího i dvora zapsal Vavřinec své manželce Anně ze Svémyslic jako věno 100 kop grošů míšenských. Spojení obou polovin pakoměřické tvrze i celého statku se uskutečnilo roku 1547, kdy Vavřincovi synové Tomáš, Václav (či Vavřinec?), Jan a Smil spolu s otcem koupili od Jiříka Koníka jeho polovinu tvrze, dvora a kostelního podacího za 350 kop českých. Vavřinec Bořanovský z Bytíšky vyvedl svůj rod z městského prostředí do nižších vrstev rytířských zakoupením dvou poddanských vsí v přípražském regionu s největší poptávkou po šlechtických statcích, čímž dosáhl maxima svých možností. Roku 1557 po jeho smrti došlo k rozdělení jeho majetku. Pakoměřice dále drží asi nejstarší a nejmladší syn (Tomáš a Smil), kteří v berním ocenění přiznali cenu dědictví po otci - 800 kop českých a žádné poddané. Bořanovice jsou asi v držení zbylých dvou synů (Jana a Vavřince?). V roce 1559 Jan a Smil zastupují v jedné dlužní záležitosti i potomky asi zemřelých bratrů. Roku 1576 je zmiňován držitelem Bořanovic Jan ml. Bořanovský (roku 1568 je ještě uváděn jako spoludědic i Pakoměřic). Roku 1603 však již byl majitelem kupec či zeť Rudolf z Lidlova, který k tomuto roku přiznával k berni osm poddaných a rozsáhlejší režijní ekonomii. Pro dluhy však musel Bořanovice roku 1612 zastavit Zdeňkovi Smolíkovi ze Slavic a na Bášti.

   Pakoměřickou tvrz a statek  dále  asi vlastnili Tomášovi synové Zikmund a Smil. Zikmund, který  ovládal jak zemědělskou výrobu, tak i správu a poddanské soudnictví, se stal roku 1587 panským úředníkem – hejtmanem a zaujal místo na komorním velkostatku Chlumec nad Cidlinou. I když ihned po nástupu kritizoval ve své zprávě jeho špatný stavební stav „Jistě na Chlumci téměř jako na poušti jsem a žádného pokoje bezpečného nemám; zimního času kdo chce, kudy chce, na zámek může svobodně jíti, žádného ohražení není a  letního času, přeplyna příkop, taky může ke všem pokojům přijíti“, na chlumeckém zámku zůstal až do roku 1605. Z jeho hejtmanské funkce se zachovala řada písemných zpráv, zasílaných do Prahy prezidentovi a radám české komory. Pražské komoře se ohrazoval proti omezování své kompetence a marně prosil své pražské nadřízené 1. 8. 1592, aby směl na rodných Pakoměřicích dohlédnout na žně. Roku 1596 se zúčastnil svatby svého dvacetiosmi letého asi synovce Smila, který pojal za ženu Mandalenu Benedovou z Nečtin. Tohoto roku sepisuje i nějaké paměti. Teprve roku 1603  nahospodařil  tolik,  aby  rodině  zakoupil  rytířský   statek  Obědovice s „blatnou tvrzí“ mezi Hradcem Králové a Chlumcem se 7 poddanými, dvorem a ovčínem od rytíře Otíka Holovouského z Holovous. V roce 1604 nechal Zikmund Bořanovský z Bytíšky ulít dva velké zvony, které se zachovaly. Jeden byl pro ves Stará Voda (5 km východně od Chlumce nad Cidlinou), do mohutné dřevěné, hranolové, na čtvercovém půdoryse založené zvonici z pol. 16. století, u kostela  sv. Václava z první pol. 14. stol. Zvon váží 1340 kg a krom nápisů a ornamentů nese také erbovní znak chlumeckého hejtmana Zikmunda. Druhý zvon byl pro ves Nepolisy (asi 4 km severně od města Chlumec nad Cidlinou) také do dřevěné zvonice, která stála při starém dřevěném kostele z pol. 14. stol. Zvonice přetrvala i u pozdějšího barokního zděného kostela z roku 1707. Zanikla až v souvislosti se stavbou nového pseudorománského jednolodního, obdélného kostela s věží v letech 1896 - 1901. Do tohoto kostela sv. Maří Magdalény s půlkruhovým presbytářem, konkrétně do vysoké jehlancovitě ukončené hranolové věže, byl zvon ze zaniklé dřevěné zvonice přenesen. Zvon kromě nápisů s letopočtem a zdobeného ornamentálního pásu má také dva reliéfy. Jeden s erbovním znakem pánů Bořanovských z Bytíšky a druhý s ukřižovaným Kristem, pod ním lebka a po stranách truchlící postavy. Statek Obědovice a dědičné právo na dědovy Pakoměřice byly jedinými aktivy Zikmundovi rodiny. Když koncem roku 1608 zemřel; tehdy proto jeho vdova Anna Bořanovská z Duban (roz. asi Žichovická) jménem svých 4 dětí, dvou dětí z prvního manželství Zikmunda Bořanovského, usilovně žádala komoru o urychlené finanční urovnání jeho hejtmanského platu. Finanční situace rodiny nebyla dobrá, a proto hned následujícího roku 19. července 1609 prodány Obědovice Janu (Hansi) Kryštofu z Valdštejna a na Hostinném (hejtmanu hradeckého kraje). Vdova s oběma syny a oběma dcerami odešla na rodné Litoměřicko. Anna Bořanovská z Duban se poté ujala v poručenství nezletilé Anny, asi dcery svého zemřelého bratra Jana Habarta na statku v Drahobuzi, kde ještě roku 1615 žila.

     Smil Bořanovský z Bytíšky si na jaře roku 1611 na Pakoměřice povolal z Prahy deskové úředníky k zaprotokolování své majetkové dispozice a zajistil na Pakoměřicích své manželce Mandaleně z Nečtin částku - 6500 kop míš. jako přednostní pohledávku.     *** (erb rodu Benedů z Nečtin - v modrém štítu se zlatým pruhem je kosmo položena střela) Smil udržel Pakoměřice až do své smrti roku 1616, kdy bez potomků zemřel. Pohřben byl  v pakoměřickém kostele Narození Panny Marie. Dochován je nejen jeho figurální náhrobek, ale i náhrobek erbovní hejtmana Zikmunda. Tyto dva renesanční náhrobní kameny ze sliveneckého mramoru jsou dnes zazděny ve vnitřní západní stěně kostela.Na náhrobníku Zikmunda s erbovním znakem v oválném věncoví je nápis:

"V létu 1608 usnul v Pánu na Vobědovicích tu středu před svatým Filipem a Jakubem mezi jednou hodinou v noci urozený a statečný rytíř pan Zikmund Bořanovský z Bytíšky, Jeho M. Císařské hejtman na Chlumci, a  jeho  tělo mrtvé v chrámu Páně Pakoměřickém odpočívá očekávaje radostného z mrtvých vstání."

Na Smilově figurálním náhrobníku s postavou rytíře v plné zbroji je tento nápis:

"Léta   1616   umřel   urozený   a   statečný   rytíř    pan    Smil   Bořanovský   z   Bytíšky   a  na  Pakoměřicích  tu  sobotu  před  sv.  Pavlem na  víru  obrácení,  majíc  věku   svého  48, život svůj v Pánu dokonal. Tu památku M. rozená z Nečtin dala udělati."

     Pakoměřický   statek   po  Smilově  skonu   zdědili  Zikmundovi  synové  Jetřich  a  ještě nezletilý Albrecht. V červnu téhož roku ho však prodali za 14 500 kop míšenských. Novým majitelem Pakoměřic byl urozený pan Kryštof Šťastný Slavata z Chlumu a Košumberku. Trhový zápis z prodeje hovoří o tvrzi řečené Pakoměřice, stavení s pokoji všemi, při té tvrzi o poplužním dvoře s poplužími, stodolami, maštalemi, ovčínem, sýpkami, polnostmi atd. a o kostelním podací. Synové Zikmundovi z inkasovaných peněz z prodeje Obědovic a Pakoměřic proplatili své tetě, vdově Smila Mandaléně 6500 kop, vyplatili věna svým dvěma sestrám, Dorotě a Markytě, a stali se šlechtickými bezzemky, žijícími z hotových peněz. Zemřeli v rozmezí let 1621 – 30 neženatí. Mladší Albrecht Bořanovský nežil již 31. 5. 1622, kdy jeho matka jedná o pohledávku svého zemřelého syna ve výši 200 kop. Jeho díl na trhové ceně za Pakoměřice tak dědil starší Jetřich a vymáhal ji u Slavaty nekompromisně roku 1623 sám. V opačném postavení dlužníka je Jetřich Bořanovský    z Bytíšky, napomínaný 23. 9. 1622 o zaplacení 147 kop Jiříkovi Langovi z Langova, zmíněn v pramenech s důležitým dovětkem "v Úštku", vysvětlujícím místo pobytu a skrovné majetkové poměry v poddanském městečku přecházejícím jako konfiskát do rukou jezuitů. Úplně naposledy jako žijící je Jetřich Bořanovský připomenut mezi 505 pokutovanými nemajetnými šlechtici, kteří byli obesláni roku 1629, aby složili peněžitou pokutu. Ve všech dalších majetkových jednáních vystupují pak již jen jeho dvě sestry. Dále tedy pokračoval rod Bořanovských jen po přeslici. Mladší Dorota Bořanovská z Bytíšky (†po 1641)  se roku 1628 provdala jako druhá manželka za Václava Čachovského ze Svémyslic, který vlastnil dvůr na Klouzkově u Jaroměře. Roku 1630 se jim narodil syn Maximilián Arnošt. Starší dcera Markyta Bořanovská z Bytíšky se provdala za Jana (Jiřího) Smrčku  z Mnichu. Syn jejich Václav Sylvester dědil po strýci Oldřichovi statek Hořice. Prodal jej však roku 1661. Roku 1662 prodal i Hořejší Čermnou u Hostinného po matce zděděnou a koupil Lukavec. Nejdříve byl radou soudu nejvyššího purkrabství, poté král. radou, úředníkem podkomořího při deskách zemských a konečně místopísař království českého (1674-92). Po smrti Jana Smrčka z Mnichu se Markyta provdala za Šmuhaře z Rochova. Markyta Šmuhařová se již jakoposlední zbylý člen rodiny Bořanovských ještě v únoru 1645 snažila suplikou získat alespoň část dědictví od Alžběty Sezimové. Na závěr je třeba ještě se zmínit snad o sestře Zikmunda či Smila Bořanovského. Eliška Bořanovská z Bytíšky († před 1622), která je uvedena jako manželka Bedřicha ml. Sezimy z Ústí a na Úštěku (†17.11.1582 za morové epidemie v Litoměřicích). Jeho figurální náhrobek  je zachován ve zvonici kostela sv. Vojtěcha v Litoměřicích. Jejich dcera Mandaléna Sezimová  († asi 1610) byla provdaná za Jana Kryštofa z Valdštejna (*1577, †15.4.1616). Je připomínána roku 1606 na Čermné. V majetku měli Uštěk, Rochov a Hostinné. Tento Jan Kryštof  z Valdštejna kupoval po smrti Zikmunda Bořanovského z Bytíšky tvrz a dvůr Obědovice. Bez potomků tato linie vymírá.                                                                                                   

      Bořanovští z Bytíšky představovali typický rod pražského patriciátu, který patrně využil situace počátkem 16. století a pronikl mezi rytířskou českou šlechtu asi až tehdy, když získali zemskodeskovní statky. Osvojili si přitom šlechtický znak typický svou sličností a jednoduchostí před explozí pestrých a složitých znaků dalšího období. Popis erbu - na černém štítě zlatá jelení hlava s krkem šípem prostřeleným, přikryvadla černá zlatá a nad helmou zase jelení hlava tak jako na štítě.          

Další členové tohoto rodu:

Vavřinec Křička z Bytíšky – možná jeden ze synů Vavřince Bořanovského uváděný jako Václav?, kovolijec působící v Praze na Novém městě od roku 1557.  V létech 1563 -1569 spolupracoval s Tomášem Jarošem při výrobě a výzdobě Zpívající fontány umístěné v Královské zahradě na Pražském hradě před letohrádkem královny Anny.  V letech 1562 – 1569 sepsal pojednání (zřejmě pořízené pro následovníky), a od roku 1906 dodatečně, avšak obsahově správně nazvané - "Návod k lití a přípravě děl, kulí, hmoždířů, zvonů, konví ke zvedání vody k vodotryskům a p., četnými kresbami opatřený známý též jako „Mathesis Bohemica“. Jedná se o historicky velmi vzácný, unikátní rukopis nejstaršího česky psaného technického díla. Kniha sestávala ze čtyř částí: zbrojní materiál, konstrukce pump, konstrukce a výroba zvonů a slévání a konstrukce pecí. Výrobu rakety popisoval      v kapitole s názvem "Raketle dielati". Popis rakety je ve spisu doplněný kresbou spalovací komory a nabíjení malé ohněstrůjné rakety s tyčovým stabilizátorem. Poprvé se v roce 1849 o díle zmínil Josef Jungmann. Faksimile Křičkova díla vyšlo tiskem v roce 1947. Roku 1557 koupil v Praze dům v Široké ulici (dnes ulice Jungmannova) vedle Brikcího zvonaře. Ten rok se asi ženil. Žena Dorota. Do roku 1566 vydělal sobě tolik, že v téže ulici kupuje dům větší. Roku 1569 již uplácí ho Dorota sama, tudíž vdova. Nádobí konvářské po nebožtíkovi koupil r. 1573 konvář  Adam Kamenník za 16 kop českých. Zůstali tu s vdovou sirotci, o nichž r. 1580 zmínka, že jsou nemocni. Konvář Mrkvička Jan byl jich poručníkem.                        

    starodávná kašna

Řehoř Bořanovský z Bytešky - konvář, asi syn Vavřince Křičky, člověk sprostný, upřímný, jenž také nemálo na hory nakládal a pavoval; s oužitkem jse nepotkavše; a jsa po rodu stavu rytířského, za své poctivé řemeslo konvářské se nestyděl. Umřel léta 1598 a u chrámu Barborského pohřben, tu pod stupni velikými na krchov jdouce. Byl vuobec jmenován po řemesle Křičko, jinak po jedné manželce své Studnička; nebo čtyry manželky pořád jměl. Bejval také jedním konšelem městským mezi pány šepmistry tu na Horách Kutnách. Přísloví jeho bylo začasté: "Erchercig". Tak uvádí Mikuláš Dačický z Heslova (1555-1625) ve svých Pamětech. V roce 1587 ještě uvádí, že Řehoř vstoupili v stav manželský s Mandalenou, vdovou z města Pardubic, a že je to jeho čtvrtá manželka.  

Petr Bořanovský z Bytíšky - syn asi Řehoře, též kovolijec, odlil pro kostel sv. Jana Křtitele v Tuněchodech (na Chrudimsku) vzácnou křtitelnici z cínu v roce 1611, která se dochovala. Křtitelnice spočívá na třech nohách, jež svrchu mají podobu lidských hlav a dole vybíhají  v paznehty, na nich kotel zvonovitý, střední část s nápisem obroubena dole i nahoře gotickými liliovitými obrubami, dole pruh s podobami Adama a Evy v ráji a vyhnání jich  z ráje, v pruhu horním a dolním nápis obsahující žalm.

Jan Kobiš z Bytíšky – (*kol 1540 - †po1600), možná je to výše uváděný Jan ml., který vlastnil Bořanovice v roce 1576?, bakalář (titul získal na pražské univerzitě), matematik, učitel v Praze. V roce 1568 vyučoval na škole u kostela sv. Mikuláše, r. 1569 na škole  u Matky Boží před Týnem v Praze, roku 1574 vydal českou tištěnou početnici, roku 1582 byl kancléř konsistoře pražské, roku 1584 městský radní na Novém městě. Do roku 1585 byla jeho manželka vdova po Václavovi Hadovi Kateřina Himperová (která vlastnila tiskárnu v domě „U hada“ v Praze). V roce 1574 vydal knihu s názvem: Správa aneb naučení o měrách vinných sudů. Zachovalo se však až druhé vydání z roku 1596. Obsahuje kromě krátkého výkladu o viničném právu tabulky pro výpočet daní z vína a přepočítávání různých soustav dutých měr. Na poslední stránce jsouinsignia autoris - latinské verše (oslavující rodinný erb) a nad nimi dřevořezový tento erb autora (jelení hlava s krkem, který šípem jest proklán) s jeho iniciálami: J.[an] K.[obiš] Z. B.[ytíšky].           

jelení hlava s krkem, který šípem jest proklán                                                                                  

Pozvánka na Oslavy 500 let od prvních společných majitelů panství Bořanovice a Pakoměřice konané 22.6.2013

                                                                                                                                                                          L.Ř.

Kalendář akcí

Virtuální prohlídka obce

 

 
 

Vyhledat v textu

22. 9. Darina

Zítra: Berta

Aktuality

Návštěvnost stránek

404903