Základy románské a předrománské otonské církevní stavby

Baziliku sv. Vavřince od r. 2002 spravuje Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Jednou z mála zachovaných staveb z časně středověkého období na Vyšehradě je bazilika sv. Vavřince. Nachází se v základu barokní rezidence čp. 14 v Soběslavově ulici, v bezprostřední blízkosti knížecí a královské akropole středověkého hradiště. Prvé nálezy v těchto místech byly zjištěny již v roce 1884 při stavbě nové žumpy na jižní straně, kde byly odkryty zbytky středověké stavby. V roce 1903 zde byl proveden archeologický výzkum B. Matějkou, kdy bylo zjištěno, že dříve nalezené dlaždice patřily k menší trojlodní bazilice s příčnou lodí, objevené při výzkumu. Na východní straně k ní přiléhaly polokruhové apsidy, před střední lodí byl čtvercový chór s hlavní rovněž polokruhovou apsidou. Kostelní stavba byla dlouhá 20,6 m a v místech vložené příčné lodi její šířka dosahovala 15,8 m. U hlavní a příčné lodi obvodové zdivo měří až 96 cm, což je stejná šířka jako u rotundy sv. Martina. Při tomto průzkumu bylo dále zjištěno, že severní loď byla nepatrně užší a je zachována do výše prvního patra. Druhý výzkum baziliky sv. Vavřince byl proveden v letech 1924 až 1926 za vedení K. Gutha a zjistil další podrobnosti stavebního vývoje a návaznosti gotické stavby děkanství, přistavené na severní straně. Třetí výzkum, prováděný od roku 1968 Archeologickým ústavem ČSAV (B. Nechvátal) se především zaměřil na stratigrafické ověření nálezu dlaždic a prokázal, že je nutné datovat dlaždice současně se vznikem baziliky - do poslední třetiny 11. století. Jedním z největších nálezů tohoto archeologického výzkumu bylo základové zdivo starší stavby, než byla raně románská bazilika sv. Vavřince, které byl pod jejími základy. Zatím neznáme spolehlivě původní funkci baziliky sv. Vavřince, i když šlo zřejmě o farní kostel. Byl pravděpodobně zničen v roce 1420 v době husitského revolučního hnutí a později byl v průběhu 15. století přebudován na kanovnický dům, který sloužil postupně i za děkanství. Stavba baziliky sv. Vavřince na Vyšehradě je nejstarší stavbou hirsauského typu na našem území. Projevuje se na této stavbě vliv staveb clunyjského reformního hnutí (Francie koncem 10. a v 11. stol.) zprostředkovaný Saskem. Použití lisén je pro 11. stol. v našem prostředí ojedinělé (Svatováclavská rotunda na Pražském hradě). Bazilika sv. Vavřince na Vyšehradě je podle typu stavěna téměř současně s podobnými kostely v Německu ve Würtenberku. Do stejného období patří také reliéfní dlaždice (5 typů), které jsou nejstarší reliéfní dlaždice v západoslovanské kulturní oblasti. Bazilika měla původní vstupní portál na západní straně, ale byl patrně odlámán v době devastace a jeho vzhled nebyl zjištěn. Dnešní portál je novodobý a je dílem architekta A. Bauma. Jako výzdobných motivů je zde použito stylizací vyšehradského korunovačního evangelistáře prvého českého krále Vratislava (1061 - 1092), který učinil z Vyšehradu své trvalé sídlo a prvé místo přemyslovského státu. B. Matějka a J. Herain došli k časovému zařazení stavby baziliky sv. Vavřince na Vyšehradě do závěru 11. nebo 12. století. Předrománská stavba, zjištěná v interiéru pod základy baziliky sv. Vavřince archeologickým výzkumem, patří k nejstarším stavbám na Vyšehradě vůbec. Stavba byla křížového půdorysu, snad i stejného zasvěcení a je dotována do konce 10. století. Byla nalezena v celkové délce 20,4 m. síla zdiva kolísá v rozmezí 135 - 150 cm. Zdivo bylo zjištěno v největším rozsahu v hlavní a jižní lodi baziliky, přímo pod úrovní původní dlaždicové raněrománské podlahy. Pro interpretaci půdorysu křížové předrománské otonské stavby byla hledána analogie u otonského kostela na ústředním slavníkovském hradišti v Libici u Poděbrad, kde podobná stavba existovala v letech 962 - 995. Rekonstruovaný půdorys předrománské stavby na Vyšehradě naznačuje, že rozpětí křídel u otonské stavby dosahovalo cca 15 - 17 m, délka asi 17 až 18 m. (Nálezová situace připouští tři variantní hmotové rekonstrukce: s pravoúhle uzavřeným kněžištěm s apsidálním závěrem s apsidálním závěrem a s věžovitým nadvýšením nad vítězným obloukem. Autor libické rekonstrukce kostela R. Turek uvádí jako nejbližší analogii falckou kapli ve Werle a jako další možno uvést např. kostely v Gernrode, Hildesheim, Walbeck, kostel sv. Jana v Johanisberku, nebo kostel sv. Magnuse ve Wormsu (2. stavba), kostel sv. Salvátora v Krakově atd.